O organizaci
Cíle spolku
Hlavním cílem našeho spolku je návrat sklářství do Chřibské.
Chceme…
- v úzké spolupráci s vedením města uskutečnit provozování malé sklářské huti v severním křídle barokní fary ve Chřibské
- předvádět návštěvníkům Chřibské zručnost sklářů a krásu sklářského řemesla
- pořádat sklářské workshopy a sklářské slavnosti pro veřejnost
- na přání či objednávku ručně vyrábět a prodávat originální chřibské hutní sklo
- nabízet upomínkové předměty se sklářskou tématikou
- napomáhat propagaci dobrého jména a historie města Chřibská a tradic českého sklářství u nás i v zahraničí
- připomínat bohatou historii českého sklářství a představovat jeho moderní současnost, české mistry skláře a jejich umění formou pořádání přednášek, besed, setkání a sklářských sympozií
- organizovat pro členy spolku exkurze a výlety do míst se sklářskou historií, do skláren, hutí a muzeí sklářství
- publikovat rozhovory se skláři a články, reportáže, knihy a jiné tiskoviny na sklářská témata.
Výbor spolku
Jaroslav Veselý
předseda spolku
Jmenuji se Jaroslav Veselý. Narodil jsem se v roce 1955 a dětství jsem prožil ve Chřibské. Jako malý jsem se chodil dívat do sklárny na skláře, moc se mi to líbilo a proto jsem se šel učit na sklářské učiliště do Nového Boru, kde jsem se vyučil jako foukač dutého skla. Začínal jsem v roce 1972 ve Chřibské jako učeň, pak jako jádrař, pomáhá. Pak jsem odešel do Nového Boru do firmy Egermann, kde jsem pracoval jako mistr. V roce 1998 jsem si postavil pícku a začal jsem pracovat doma. Pak jsem si pronajal sklárnu ve Chřibské, která byla v té době v konkurzu a v roce 2008 skončila. Poté, co se sklárna prodala, si skláři našli jinou práci. I já jsem pracoval 20 let mimo obor. Ta naše tradice mi nebyla nikdy jedno. Já jsem se vždycky snažil to nějak zachránit. Nyní, po 20 letech, se sešlo pár nadšenců. Rozhodli jsme se založit sklářský spolek a chceme se pokusit vrátit sklářské řemeslo zpět do Chřibské.
MUDr Věra Pokorná
1. místopředsedkyně spolku
Narodila jsem se červenci 1967 v Liberci do doktorské rodiny. Od malička jsem nejraději ze všeho kreslila, malovala, tvořila, šila, pletla, háčkovala, vyšívala a zpívala. Když mi bylo 11 let, přestěhovali jsme se do Děčína. Po základní škole jsem se přihlásit chtěla na střední školu s výtvarným zaměřením, ale rodiče mi to rozmluvili. Po absolvování děčínského gymnázia jsem vystudovala 1. Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V prosinci 1989 vdala za mého báječného muže Pavla a založili jsme rodinu. Máme dva dospělé syny, Víta a Michala, na které jsem hrdá. Provozují soukromou ORL ambulanci v Děčíně a můj muž pracuje jako překladatel. V létě 2021 jsme společně koupili chalupu v Dolní Chřibské a tohle místo jsme si doslova zamilovali. Cítíme se tu doma a máme ve Chřibské dobré přátele. Díky nim jsem se seznámila s historií sklářství ve Chřibské a propadla fascinující kráse sklářského řemesla. V0 únoru 2025 jsem se společně s Jardou Veselým a Josefem Macháčem rozhodla založit sklářský spolek a věnovat svůj volný čas, nadšení, schopnosti a energii uskutečnění našeho snu, kterým je návrat uměleckého sklářství do Chřibské.
info@spchs.eu
Josef Macháč
2. místopředseda spolku
Narodil jsem se v roce 1958. Jako školáček (ve 2. třídě) jsem byl na exkurzi v naší sklárně ve Chřibské a už tehdy říkal, že budu sklářem. V roce 1972 jsem nastoupil do učení v Novém Boru. Z druhého ročníku jsem přestoupil na SPŠ sklářskou v Kamenickém Šenově. Tu jsem absolvoval v r. 1978, ale do Chřibské jsem se nevrátil. Nastoupil jsem do státního podniku Crystalex v Novém Boru. Zde jsem pracoval do roku 1994. V tomto roce jsem šel na volnou nohu. Sklu jsem se věnoval až do odchodu na penzi. Vždy jsem se ale zajímal o sklárnu ve Chřibské a nebylo mi lhostejné, jak to tady se sklárnu dopadlo. Proto se budu snažit o obnovení sklářské výroby.
